Františkovy Lázně

oficiální informační portál města

Czech English German Russian

Františkův pramen

Františkův pramen je nejstarším známým místním pramenem. Je znám již od středověku, kdy tzv. nosičky vody donášely kyselku jako stolní vodu do blízkého Chebu.

Podle blízké obce Slatina byl nazýván Slatinná kyselka nebo také Chebská kyselka. Kolem roku 1600 měl v Evropě pověst nejléčivějšího pramene a byl exportován v keramických lahvích do všech větších měst.

V roce 1789 byl poprvé zakryt dřevěným pavilónem s mříží a voda byla z hygienických důvodů svedena do jímací nádrže. Nosičky vody, které tento akt vnímaly jako zásah do svých odvěkých práv, vzápětí pavilon podřízly a zdemolovaly. Celá akce dala následně podnět k založení lázní.

Druhý dřevěný pavilón byl postaven v roce 1793 při zakládání lázní a stál nad pramenem až do roku 1832. V té době byl postaven současný zděný klasicistní rondel s dórskými sloupy, který se zachoval v původní podobě a patří mezi symboly Františkových Lázní.

Luisin pramen a Studený pramen

Luisin pramen byl objeven vzápětí po založení Františkových Lázní v roce 1806. V následujícím roce pak zachycen a v roce 1808 pojmenován po císařovně Luise, manželce Františka I. Luisin pramen.

O deset let později byl v jeho blízkosti objeven pramen další nazvaný Studené vřídlo. Prameny zůstaly dlouho bez zakrytí, pouze Luisin pramen byl od roku 1819 chráněn železným zábradlím. Dnešní empírový pavilon - mimochodem jedna z nejkrásnějších empírových lázeňských staveb - byl postaven podle projektu krajského inženýra Stöhra v roce 1826.

Oba prameny dnes svedené do jediné jímky jsou od svého zachycení po současnost používány ke koupelím.





Solný a Luční pramen

                                                                                                                                                                                                                                                                       V místech dnešní kolonády Solného a Lučního pramene vystupoval z rozsáhlého zamokřelého slatiniště 

s vývěry plynných o vodních pramenů nevýrazný podlouhlý pahorek.

V roce 1817 zde byl při průzkumu pod vedením lázeňských lékařů dr. Pöschmana a chirurga Kubicze objeven Solný pramen. Krátce nato byl objeven i pramen Luční.

Na nátlak františkolázeňských vykoupilo město Cheb pozemky, propojilo promenádní cestou oba prameny a vedlo další promenádu k lázním jako spojnici pramenů s obcí. Oba prameny pak byly zakryty dřevěnými pavilóny.

Pro pohodlí lázeňských hostů se začalo po roce 1826 také se stavbou kolonády. Ta byla na rozdíl od té dnešní dřevěná a vedla západním směrem v místech dnešní Izabeliny promenády. Otevřená sloupová stavba profukovala a musela být nakonec zasklena. Krátce nato ji však strhla vichřice.

Příprava stavby dnešní kolonády začala v roce 1839 pilotáží jejích základů na mokrém pozemku. Pro zajištění stability zde bylo zapuštěno 1 116 pilotů.  Rozměrnou  stavbu pak postavil  během jednoho roku plzeňský stavitel Filous.

V roce 1843 byla slavnostně otevřena. Je to vyvážená, pozdně klasicistní stavba respektující parkové prostředí. Oba pavilóny s prameny jsou volně přístupné, v křídlech najdete výstavní galerie. Solný pramen působí velice dobře na odhlenění dýchacích cest a uplatňuje se při léčení řady dalších onemocnění.

Prameny Glauber III, Glauber IV a Kostelní

Po 1. světové válce se pokouší městská rada oživit návštěvnost Františkových Lázní a hledá možnosti, jak rozšířit léčebné indikace. Jsou provedeny první zkušební vrty, s cílem nalézt hlouběji položené prameny s vysokým obsahem kysličníku uhličitého vhodné ke koupelím.

 V místě dnešní Dvorany Glauberových pramenů tak byly objeveny dnešní tři prameny - Kostelní, Glauber III a Glauber IV. Všechny prameny měly vysoký obsah kysličníku uhličitého, Glauber IV nalezený v hloubce 92 m svým obsahem Glauberovy soli vysoko převyšoval podobné známé prameny. Okolí pramenů bylo po prvním zachycení vrtů v roce 1923 upraveno a na pozadí postavilo město malý pavilón ve švýcarském stylu.

 Význam všech tří pramenů si však přímo vyžadoval krytou kolonádu nebo dvoranu. Projekt navrhl františkolázeňský stavitel Ernst Engelhardt , autorem pramenných skříní je sochař Adolf Mayerl . Dvorana byla dokončena v roce 1930.

 Technicky moderní stavba si zachovává klasicistní prvky. Je to neoklasicismus  vycházející z antické chrámové architektury s empírovými egyptskými prvky. Vnitřní prostor také skutečně chrám připomíná a navozuje povznesenou atmosféru. Není pochyb, že františkolázeňská pramenná božstva sídlí právě zde.

Pramen Natálie

Pavilon pramene Natálie se dvěma křídly a budovu zřídla projektoval a v roce 1931 do provozu uvedl místní architekt ing. Sgustav.

Pramen byl ale znám už od roku 1880, kdy se hledaly prameny pro Císařské lázně. Byl zachycen ovšem až v roce 1912 a pojmenován po srbské královně Natálii.

Pro svou příjemnou a osvěžující chuť se před válkou vyvážel až do Ameriky a dodnes patří spolu s Františkovým pramenem k nejoblíbenějším.


zdroj: internet